- Alkohol (74)
- Auta (40)
- Blázni (83)
- Blondýnky (144)
- Cestování (58)
- Cikáni (154)
- Černý humor (198)
- Děti (74)
- Doktoři (201)
- Důchodci (102)
- Hádanky (266)
- Homosexuálové (45)
- Hospodské (97)
- Chuck Norris (88)
- Kameňáky (17)
- Lordi (22)
- Manželství (300)
- Murphyho zákony (105)
- Muži (168)
- Náboženství (107)
- Národy (67)
- O bačovi (21)
- Ostatní (194)
- Ostravské (19)
- Pepíček (86)
- Pohádky (6)
- Policie (107)
- Politika (47)
- Počítače (69)
- Poslední věty před smrtí (20)
- Práce (75)
- Rodinné (59)
- Rybářské (7)
- Sex (249)
- Smrt (28)
- Somálci (17)
- Sport (22)
- Škola (102)
- Tchýně (57)
- Vojenské (54)
- Vtipné hlášky (228)
- Zdraví a nemoc (25)
- Zloději (27)
- Zvířátka (178)
- Ženy (133)
- Židovské (27)
Vtipy o škole
Učitelka hudební výchovy se ptá Honzíka:
"Honzo, jaké znáš bicí nástroje?"
"Řemen mého otce."
"Honzo, jaké znáš bicí nástroje?"
"Řemen mého otce."
Ptá se paní učitelka:
"Co víte děti o významných matematicích starého Řecka?"
Přihlásí se Pepíček a povídá:
"Všichni zemřeli!"
"Co víte děti o významných matematicích starého Řecka?"
Přihlásí se Pepíček a povídá:
"Všichni zemřeli!"
Učitel vykládal svým žákům o dobrých mravech a ptal se jednoho po
druhém:
"Tak Michaeli, kdybyste byl na schůzce s děvčetem, seděli byste v
restauraci.
Jak byste ji řekl, že potřebujete na toaletu?"
"No tak já bych jí řekl, počkej, musím se jít vyčurat."
"No, to by ale bylo velice nezdvořilé, řekl bych i hrubé, že?
Co vy Johne, co byste řekl vy?"
"No, tak já bych řekl: omlouvám se, ale opravdu musím na záchod"
"Tak to už je o hodně lepší, ale přeci jenom, není vhodné používat
slovo záchod u stolu, že?
A co vy Petře, jak byste se zachoval vy?"
"Řekl bych: miláčku prosím Tě můžeš mne na chvilku omluvit? Musím
si jít potřást rukou s mým velice dobrým přítelem, se kterým se,
jak doufám, po večeři seznámíš."
druhém:
"Tak Michaeli, kdybyste byl na schůzce s děvčetem, seděli byste v
restauraci.
Jak byste ji řekl, že potřebujete na toaletu?"
"No tak já bych jí řekl, počkej, musím se jít vyčurat."
"No, to by ale bylo velice nezdvořilé, řekl bych i hrubé, že?
Co vy Johne, co byste řekl vy?"
"No, tak já bych řekl: omlouvám se, ale opravdu musím na záchod"
"Tak to už je o hodně lepší, ale přeci jenom, není vhodné používat
slovo záchod u stolu, že?
A co vy Petře, jak byste se zachoval vy?"
"Řekl bych: miláčku prosím Tě můžeš mne na chvilku omluvit? Musím
si jít potřást rukou s mým velice dobrým přítelem, se kterým se,
jak doufám, po večeři seznámíš."
Učitelka nakreslí na tabuli zeměkouli.
"tak co jsem to nakreslila ?" ptá se dětí
Přihlásí se Pepíček: "Prdel ?"
Učitelka se rozpláče a vyběhne ze třídy.
Za chvíli přiběhne ředitel a křičí: "To se dělá, dohnat učítelku k slzám ? A kdo nakreslil tu prdel ?"
"tak co jsem to nakreslila ?" ptá se dětí
Přihlásí se Pepíček: "Prdel ?"
Učitelka se rozpláče a vyběhne ze třídy.
Za chvíli přiběhne ředitel a křičí: "To se dělá, dohnat učítelku k slzám ? A kdo nakreslil tu prdel ?"
Otec policajt vysvětluje synovi záporná čísla....podívej, v autobuse jede 5 lidí, vystoupí jich 6...kolik jich musí nastoupit, aby byl autobus prázdný????
"Jakého rodu je prase, Jendo?" Ptá se učitel žáka. "Prase je rodu..." "Pomohu ti. Říká se ten prase, ta prase nebo to prase?" "Říká se ty prase pane učiteli."
Vysvětlovala učitelka španělštiny, že na rozdíl od angličtiny má Španělština mužský a ženský rod. Tak například "house" (dům)rodu ženského "la casa". "Pencil" (tužka) pak "el lapiz".
Jeden student se jí zeptal, jakého rodu je "computer" (počítač). Místo přímé odpovědi učitelka rozdělila studenty na dvě skupiny podle pohlaví a dala jim za úkol rozhodnout jakého rodu a proč by "computer" měl být.
Pánové rozhodli, že "computer" by rozhodně měl být "ženská" - "la computer",
protože:
a) nikdo jiný než jejich výrobce nerozumí jejich logice,
b) jazyk, který používají pro dorozumívání s jinými computery je nesrozumitelný komukoliv jinému,
c) i ta nejmenší chybička je uložena v dlouhodobé paměti pro možné pozdější reference,
d) jakmile si computer pořídíte, utrácíte pravidelně polovinu výplaty na doplňcích.
Dámy pak se domnívaly, že "computer" může být jedině "chlap" - "el computer":
a) abyste z nich něco dostali, tak musíte "zmáčknout ten správný čudlík",
b) mají mnoho informací, ale použít je sami od sebe neumějí,
c) mají vám pomoci řešit problémy, ale zpravidla jsou SAMI tím PROBLÉMEM,
d) jakmile si jeden pořídíte, tak zjistíte, že kdybyste počkali o trošku déle, měli by jste lepší model.
Jeden student se jí zeptal, jakého rodu je "computer" (počítač). Místo přímé odpovědi učitelka rozdělila studenty na dvě skupiny podle pohlaví a dala jim za úkol rozhodnout jakého rodu a proč by "computer" měl být.
Pánové rozhodli, že "computer" by rozhodně měl být "ženská" - "la computer",
protože:
a) nikdo jiný než jejich výrobce nerozumí jejich logice,
b) jazyk, který používají pro dorozumívání s jinými computery je nesrozumitelný komukoliv jinému,
c) i ta nejmenší chybička je uložena v dlouhodobé paměti pro možné pozdější reference,
d) jakmile si computer pořídíte, utrácíte pravidelně polovinu výplaty na doplňcích.
Dámy pak se domnívaly, že "computer" může být jedině "chlap" - "el computer":
a) abyste z nich něco dostali, tak musíte "zmáčknout ten správný čudlík",
b) mají mnoho informací, ale použít je sami od sebe neumějí,
c) mají vám pomoci řešit problémy, ale zpravidla jsou SAMI tím PROBLÉMEM,
d) jakmile si jeden pořídíte, tak zjistíte, že kdybyste počkali o trošku déle, měli by jste lepší model.
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A kdy se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na
boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?", s námahou zase botičky sundala. Kdy byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého bráky. Maminka říkala, e je teď budu nosit já." Učitelka u nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Kdy mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde má rukavičky?" Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách."
boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?", s námahou zase botičky sundala. Kdy byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého bráky. Maminka říkala, e je teď budu nosit já." Učitelka u nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Kdy mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde má rukavičky?" Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách."
První den školního roku má děkan proslov k nováčkům. Seznamuje je také s kolejním řádem. "Dívčí pokoje jsou pro studenty tabu a naopak. Kdo bude přistižen při porušení tohoto zákazu, zaplatí pokutu 500 Kč. Při druhém přestupku se pokuta zvyšuje na 2000 Kč, při třetím na 5000 Kč. Jsou nějaké dotazy?" Z davu se ozve: "A kolik stojí permanentka?"
"Můžeš mi říct, zlobí se otec, za co jsi dostal trojku z mravů?"
"Kouřil jsem na záchodě, přiznává se hříšník."
"To mi nepovídej, za to jsem já dostal dvojku!"
"No jo, brání se syn, ale tys určitě nepoblil učitelku."
"Kouřil jsem na záchodě, přiznává se hříšník."
"To mi nepovídej, za to jsem já dostal dvojku!"
"No jo, brání se syn, ale tys určitě nepoblil učitelku."