Hospodské vtipy

Zaučuje šéf nového číšníka:
"Tam u toho stolu sedí hluchoněmý, až ti ukáže jeden palec, doneseš mu pivo. Když ti ukáže dva prsty, doneseš mu prcka, jasný ?"
Číšník se otáčí a nosí: pivo, prcka, pivo, prcka atd.
Najednou si všimne, že chlap stojí na stole, pusu dokořán a kouká do stropu.
Číšník běží za šéfem a zmateně se ptá, co to má znamenat.
Šéf se podívá ke stolu, mávne rokou a říká: "Klid to je dobrý. Ožral se a teď zpívá."

Přijde chlap do restaurace a vidí na stole opuštěný guláš, tak zavolá: "Je ten guláš něčí?"
Nikdo se nahlásí.
"Tak já ho teda sním!"
Tak si sedne a začne jíst. Najednou na dně najde hřeben plný vlasů.
Tak to celé vyblije zpátky a vedle sedící chlap se ho zeptá: "Taky jste našel ten hřeben?"

Ptají se pana Nováka:
"Proč jsi včera nebyl v hospodě?"
"Moje žena se rozhodla, že se mi tam nechce!"

"Sejdou se v hospodě tři dealeři světoznámých pivovarů: Heinekenu,
Budweiseru(USA) a Plzeňského Prazdroje.
První dealer si objednává: "Dám si jeden Heineken, protože je vyroben z těch nejlepších surovin".
Američan říká vrchnímu: "Dám si Budweiser, protože je prostě nejlepší na světě!"
Čech říká: "Já si dám Colu."
Ostatní dva se na něj tázavě podívají a ptají se ho: "Vy si nedáte pivo?!?"
A Čech odpoví: "Když si nedáte vy, tak ani já nebudu...."

Chlapi dostali mimořádné prémie a rozmýšlí se, co s nimi: "Hodíme mincí, když padne panna, jdeme do hospody. Když orel, jdeme do bordelu. Když zůstane na hraně, koupíme nějakou drobnost domů a když zůstane viset ve vzduchu, dáme prémie manželkám!"

Jednou si takhle sedíme u piva v karvinské hospůdce Brisspol a vedeme chytré řeči. Tu kamarád Jarda jen tak mimochodem prohodil: "Chlapi, nechcete někdo med? Po šedesáti korunách kilo!" Taková cena nenechala nikoho klidným. Snad jen několik diabetiků. Nejeden z nás začal přemýšlet, jak by si doma u manželky šplhnul, kdyby jednou z hospody místo opičky přinesl láhev medu. A ještě za pakatel! Okamžitě se začaly hrnout objednávky a Jarda vše poctivě zapisoval na čistou účtenku. Pak dopil pivo a pravil: "A zítra si přineste sklenice. Sedmičky zavařovačky, nejlépe vypařené a s víčkama! Ať to mám do čeho dávat!" Druhý den na Jardu už všichni čekali. Ten s jednou, ten s více sklenicemi - podle objednávky. Byly toho čtyři velké tašky. Asi po týdnu se někdo osmělil a Jardy se zeptal: "Co je s tím medem?" Jarda odpověděl: "Chlapi, je toho moc, musíte počkat!" Po měsíci stejná otázka, stejná odpověď. Když už to trvalo opravdu dlouho a pravidelná osádka hospody začala být značně netrpělivá, Jarda s kamennou tváři pravil: "Sakra, vždyť vám říkám, je toho moc a já mám jenom jednu včelu, jak to má všechno sama stíhat?!" Tenkrát Jarda volil urychlený ústup ze scény a asi dobře udělal. Manželky štamgastů se tedy medu nedočkaly, zato manželka Jardova si libovala. Prý tento rok nemusela shánět žádné zavařovačky na okurky. A Jarda? Asi měsíc raději navštěvoval jinou hospodu!

Opilec se připotácí do kostela, zapadne do zpovědnice a mlčí. Zmatený kněz zakašle, aby upoutal jeho pozornost, ale muž stále nic neříká. Kněz tedy zaťuká na přepážku, doufá že se hříšník konečně rozhovoří. Z druhé strany se ozve: "Boucháš zbytečně, kámo, tady taky není hajzlpapír."

Když pláčeš, každý je lhostejný k Tvým slzám.
Když Tě bolí srdce, nikdo si nevšimne Tvé bolesti.
Když jsi šťastný, nikdo si nevšímá Tvého úsměvu.
Ale zkus si jednou prdnout...

'Panebože, co se ti stalo?' ptá se hospodský, když se štamgast vbelhá do výčepu o berlích a s rukou na pásce.
'Ale, pohádal jsem se s Frantou.'
'Vždyť to je takový mrňous! To musel mít něco pádného v ruce!'
'No, to měl. Lopatu.'
'A tys neměl v ruce nic?'
'Ale jo, držel jsem v ní prso jeho manželky. Nádherná věcička - ale ve rvačce moc platná není...'

Sedí chlápek v hospodě a nemůže si vzpomenout:
"Jak to říkala moje stará? Vypij dvě piva a přijď v deset? Nebo vypij jich deset a přijď ve dvě?"