Vtipy o smrti

Starší dáma se rozhodla připravit svoji poslední vůli a sdělila
svému duchovnímu svá dvě poslední přání.
Jednak si přála být zpopelněna a za druhé
si přála být rozptýlena v obchodním domě Tesco. "V Tescu", užasl
duchovní, "proč v Tescu?"
"Budu mít jistotu, že za mnou děti přijdou aspoň jednou za tejden".

Milý pane Bože
Měl bych pro Tebe malý zlepšováček.
Život by měl začít smrtí - a ne obráceně.
Zkus si to pane Bože představit:

Ležíš ztuhlý v zatuchlé hlíně,je tma a najednou se začneš hrabat ven,vstříc světlu.
Vylezeš na světlo boží, jdeš do domova důchodců odkud Tě za pár let vyhodí, neboť omládneš.
Potom, až budeš mít tučný důchod, začneš hrát golf, dostaneš zlaté hodinky a začneš pomalu, docela pomalu pracovat. Až skončíš s prací, začneš studovat na vejšce. Mezitím máš dost peněz, abys si vychutnával studentský život plnými doušky, zkusíš to s drogami, v hlavě nemáš nic jiného než ženské a
celý den si můžeš nalévat alkohol do palice. Až z toho dostatečně otupíš,nastane čas jít do školy.
Ve škole budeš rok od roku blbější až z ní konečně vyletíš.
Potom si budeš hrát pár let v pískovišti a nakonec se budeš válet 9 měsíců v děloze a ukončíš svůj život jako orgasmus!
No řekni Bože - nebyla by to paráda?

Dva chlapi, Karel a Tonda, se domluví, když jeden z nich umře,
že se zjeví tomu druhému a řekne mu, jaké to po smrti je. Co čert nechtěl, Karel do 14 dnů umřel.
Tonda noc na to nemůže spát. Čeká, naslouchá.
Najednou se ozve:
"Tondo, slyšíš mě?"
"Seš to ty Karle?" "No jasně!"
"Tak, jak je?"
"Ty Tondo, paráda ráno lehká snídaně - zeleninka a pak celý dopoledne šukáme.
V poledne lehkej obídek zase zeleninka. A pak zase celý odpoledne šukáme."
"Tak to je fakt boží. A to seš v nebi nebo v pekle?"
"Ty vole, já jsem teď králík v Austrálii!!"

Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel. Okamžitě se odebral do pekla, kde už byl očekáván. "Jsi na mém seznamu," řekl ďábel, "ale já zrovna nemám volné místo. V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh. Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní, ale ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral." Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod. Ďábel tedy otevřel první místnost. Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu a znovu. "Ne", řekl Bush. "Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl." Ďábel otevřel druhou místnost. Tam byl Brežněv a velkým kladivem rozbíjel kameny. Kamenů nikdy neubývalo. "Ne", řekl Bush. "Mám problémy s ramenem. Strašně bych trpěl, kdybych musel pořád rozbíjet kameny." Ďábel otevřel třetí místnost. Tam ležel na zemi Bill Clinton, ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené. Nad nimi se skládněla Monika Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe. bush hleděl v šoku. Pak řekl: "Jo, myslím, že tohle bych vydržel." Ďábel se zachechtal (jak jinak než ďábelsky) a řekl: "Moniko, můžeš jít."

Váš horoskop na zítřejší den:
Zítra Vás budou všichni jenom chválit, budou Vás na rukou nosit a zahrnovat
květinami.
Jóóó, pohřeb už je takovej...

Žena dopije svoji ranní kávu a odchází z cukrárny, když si
všimne podivného smutečního průvodu, který míří na blízký
hřbitov. Dlouhý černý pohřební vůz následuje 50 metrů za
ním další dlouhý černý pohřební vůz. Za druhým pohřebním
vozem jde žena s pitbullem na vodítku. Kousek za ní ji
následuje asi 200 žen jdoucích za sebou v řadě.
Žena nemůže odolat té zvláštnosti. Opatrně přistoupí k ženě
se psem a říká: "Je mi opravdu líto vaší ztráty, a vím, že teď
není vhodná chvíle, abych vás vyrušovala, ale nikdy jsem
neviděla takový pohřeb. Čí je to pohřeb?" "Mého manžela."
"A co se mu stalo?" Žena odpoví: "Můj pes ho napadl a zabil."
Ptá se dál: "A kdo je v tom druhém voze?"
Žena odpoví: "Moje tchyně. Snažila se pomoci mému manželovi,
když v tom se pes obrátil proti ní." Mezi oběma ženami se
rozhostilo dusné a zamyšlené ticho.
"Můžu si půjčit toho psa?"
"Postavte se do řady..."

Z operačního sálu vyjde unavený doktor, na lavičce ho čeká zkroušený mladý muž.
"Pane vaši ženu se nám podařilo stabilizovat. Bohužel, upadla do komatu a v takových případech je prognóza, že tento stav může setrvat i několik desítek let.
Manželce budete muset 3x denně podávat umělou výživu hadičkou,
vždy po 2 hodinách ji musíte otočit, aby nedocházelo k proleženinám, měnit ji savé vložky na malou potřebu, umývat ji po velké a přitom k ní něžně a laskavě mluvit, protože je celkem možné, že
bude všechn, vnímat a slyšet. Po 20-ti letech se může stát, že se na chvilku probere,
otevře oči, pozná Vás,usměje se a znovu upadne do komatu na dalších 20
let."
Doktor chvíli pozoruje mladého muže,jak postupně bledne, zelená a jinak mění barvy.
Potom ho kamarádsky poplácá po zadech a říká: "Nebojte se! To byl jen žert.
Samozřejmě umřela..."

Přijde manžel - hrobník domů, strašně unavený , ruce vytahaný ke kolenům a manželka se ho ptá: "Hodně práce?" "Ani ne , pochovávali jsme jednu tchýni a pozůstalí tolik tleskali , že jsme ji museli osmkrát vytáhnout a spustit...."

Jde chlápek a nese urnu.
"Co to neseš."
"Nesu si domů tchýni."
"Co s ní budeš proboha dělat."
"Ále. Celej život byla hrozně líná, tak jí dám do přesýpacích hodin, aby se na starý kolena trochu protáhla..."

Jednou chci umřít v klidu ve spánku jako můj děda, rozhodně nechci ječet a řvát jako všichni,co s ním v tom autě jeli...